Vánoční říkanky a tradice
Vánoční stromek
Vánoční stromek (respektive vánoční strom či vánoční stromeček) je jedním ze symbolů Vánoc. Staví se na Štědrý den a lidé si pod ním rozdávají vánoční dárky.
Vánoční stromky měly ochranitelskou funkci. Ozdobené větve rozdávali i koledníci. V některých krajích se také zavěšoval nad štědrovečerní stůl ozdobený malý stromek, ovšem špičkou dolů.
Vánoční stromek v Čechách
Vánoční tradice (pořad na ČT - chalupa je hra)
Real player
Windows media
Říkanky
když se doma všichni smějí.
Když se kapři mrskají
a prskavky prskají.
ať prý na ní počká.
Že neví kam padá,
má zavřená očka.
Chumelí se, chumelí,
maminka jde pro jmelí
a tatínek pro ovoce,
těšíme se na Vánoce.
ve vaně se kapr honí
z misky voní ovoce,
už jsou tady Vánoce
Sněhuláček panáček,
má na hlavě plecháček,
místo očí uhlíky
na kabátě knoflíky.
Červený má z mrkve nos,
ve sněhu je bos.
Jedna vločka za druhou,
prochází se oblohou.
Jsou to bílé sestřičky
studí nás na tvářičky.
Vánoční stromeček
vyrostl v pokoji,
smutně tam stojí,
kdopak ho ustrojí
Až zazvoní zvoneček
rozsvítí se stromeček
dárky leží dokola
maminka nás zavolá
pojďte děti honem sem
my vám něco ukážem
Máma dala do krabice
upečené cukroví
schovala ho co nejvíce
kam, nikomu nepoví
a tak s tátou hledáme
večer tajně mlsáme
Koledy....
Jak jsi krásné neviňátko
Já ti nesu dvě kožičky, by zahřáli tvé údíčky; já zas trochu mlíčka, by kvetly tvá líčka.
Já ti nesu veselého beránka ze stáda svého; s ním si móžeš hráti, libě žertovati.
A co my ti, nuzní, dáme, darovati co nemáme; my ti zadudáme, písně zazpíváme.
Pastuškové mu dudajú, zvuky dud sa rozléhajú,slavně dudy dujú, všeci prozpěvujú.
Měj se dobře, Jezulátko, přespanilé pacholátko! S tebú sa lúčíme, Bohu porúčíme.
Půjdem spolu do Betléma
1. Půjdem spolu do Betléma
dudaj, dudaj, dudaj dá.
Ježíšku, panáčku, já tě budu kolíbati,
Ježíšku, panáčku, já tě budu kolíbat.
2. Začni, Kubo, na ty dudy:
dudaj, dudaj, dudaj dá! Ježíšku...
3. A ty Janku, na píšťalku,
dudli, tudli, dudli dá! Ježíšku...
4. A ty, Mikši, na housličky:
hudli, tydli, hudli dá! Ježíšku...
5. A ty Vávro, na tu basu:
rum, rum, rum, rum, ruma dá! Ježíšku...
Štědrej večer nastal
Štědrej večer nastal.
Štědrej večer nastal,
koledy přichystal,
koledy přichystal.
Panimámo, vstaňte.
Panimámo, vstaňte,
koledu nám dejte,
koledu nám dejte.
Panimáma vstala.
Panimáma vstala,
koledu nám dala,
koledu nám dala.
Tichá noc
Tichá noc, svatá noc,
náhle v ní jásot zní,
vstávej, lide můj,
tmu z očí střes,
v městě Betlémě
Bůh zrozen dnes,
/: z lásky se
člověkem stal. :/
Tichá noc, svatá noc,
stín a mráz vůkol nás,
v hloubi srdce však
Gloria zní,
dík, že hříšník
se s důvěrou smí
/: u svaté rodiny hřát. :/
klikněte zde pro notový zýznam
Franz Xaver Gruber |
|
Hudba: Franz Xaver Gruber, 1818 (Rakousko)Stille Nacht! Heilige Nacht! Alles schläft; einsam wacht Da uns schlägt die rettende Stund'.
Jesus in deiner Geburt! |
Kde se zrodila nesmrtelná píseň Tichá noc
Poprvé ji uvedli obernsdorfský učitel a varhaník Franz Xaver Gruber a tamní kaplan a básník Joseph Mohr v kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu u Salzburgu 24. prosince 1818. Text k písni, oslavující krásu vánoční noci, napsal kaplan Mohr již v roce 1816 ve farnosti Mariapfarr. Před Vánoci 1818 zkomponoval Gruber k jeho básni melodii. Přestože byla poprvé kvůli potížím s varhanami předvedena jen v doprovodu kytary, píseň se stala okamžitě velmi populární. Dnes je přeložena do 300 jazyků a nářečí včetně češtiny, jako koleda je zpívána po celém světě
Originální Gruberův notový záznam písně Tichá noc
Kde bylo, tam bylo, byl jednou jeden kostelík, kde se porouchaly varhany. I tak bychom mohli začít vyprávění o téměř pohádkovém příběhu s lehkým nádechem detektivky, který se však skutečně stal a jemuž vděčíme za nejslavnější vánoční píseň všech dob.
Nejslavnější píseň a tak obyčejný původ?
Nejslavnější píseň a tak obyčejný původ? Kde bylo, tam bylo, byl jednou jeden kostelík, kde se porouchaly varhany. I tak bychom mohli začít vyprávění o téměř pohádkovém příběhu s lehkým nádechem detektivky, který se však skutečně stal a jemuž vděčíme za nejslavnější vánoční píseň všech dob.
Tichá noc se díky náhodě zrodila téměř před 200 lety ve vesničce Oberndorf pod Alpami, obklopené mírně zvlněnou krajinou s loukami a lány obilí, nad řekou Salzach nedaleko Salcburku. Bylo po napoleonských válkách, psal se 24. prosinec 1818, Štědrý den, kdy mladého, šestadvacetiletého pomocného faráře při psaní kázání na slavnostní mši vyrušil jeho příležitostný varhaník a učitel v nedaleké škole z Arnsdorfu. "Důstojný pane, půlnoční mše bude bohužel bez hudby," oznámil sklesle Franz Xaver Gruber. "Jak to? Co se, proboha, stalo?" zeptal se vyplašeně farář Josef Mohr. "Varhany vypověděly službu. Měchy jsou děravé. Možná je prokousaly myši. Do večera je určitě neopravíme," dodal zkroušeně Franz. Dobře věděl, že chyběly peníze jak na opravu kostela svatého Mikuláše, tak na kontrolu varhan. A že opravář dorazí nejdříve za několik týdnů.
Půlnoční však nesměla zůstat bez hudby. Nezbývalo tedy nic jiného než najít řešení. Mohr si vzpomněl, že má v šuplíku vánoční báseň, kterou napsal před dvěma lety. Oslavu noci, v níž se narodil spasitel. "Franzi, co kdybyste k ní složil hudbu? Postačí pěkná jednoduchá melodie pro půlnoční mši, kterou snadno zahrajeme na kytaru." Gruber nelenil, velice rychle ji složil a ještě snad ani nezaschl inkoust a už pospíchal mrazivým podvečerem s hotovou písní na faru. Tichá noc byla na světě. Pro dva sólové hlasy, sbor a kytaru. Vybrali tři chlapce a tři dívky a začali zkoušet. O půlnoční mši 24. 12. 1818 měla premiéru v kostelíku sv. Mikuláše v Oberndorfu. Farář Mohr zpíval tenor a doprovázel na kytaru, učitel Gruber zpíval bas, dětský smíšený sbor se zhostil refrénu.
Tichá noc vyjadřovala klid i nádheru štědrovečerní noci: "Stille Nacht, heilige Nacht, alles schläft, einsam wacht..." Působivá a zároveň jednoduchá melodie se vryla všem do paměti. Naštěstí, protože notový part se nedochoval.
Kdo byli vlastně ti, jejichž dílko neztratilo dodnes na působivosti, a hraje se dokonce v tropech? Prostí, skromní a zbožní muži. Farář Josef Mohr se narodil jako nemanželské dítě chudé pletařky a císařského oficíra a vyrůstal ve velké bídě a odříkání. Teprve když se ho ujal vikář, otevřela se mu cesta ke vzdělání a již jako osmiletý vynikal mezi spolužáky. Do vínku mu byla dána velká láska k hudbě. V učiteli Gruberovi našel spřízněnou duši. Po přeložení z Oberndorfu sloužil na několika farnostech. Když jako vikář jednou na podzim šel poskytnout umírajícímu poslední pomazání, nastydl a dostal zápal plic, kterému 4. prosince 1848 ve věku šestapadesáti let podlehl. Jeho hrob ve Wagrainu zdobí prostý kříž. Mimochodem, po exhumaci jeho hlava "přesídlila" do kaple v Oberndorfu, kde je zazděna do oltáře. Franzi Gruberovi se odmala vedlo lépe než Mohrovi, jeho otec chtěl, aby se vyučil řemeslu. Mladý Franz měl však raději housle a varhany a stal se učitelem.
Po Tiché noci prý složil ještě několik písní, ale jejich úspěch se s vánoční ukolébavkou nemohl ani zdaleka srovnávat. Tento učitel a varhaník se dožil požehnaného věku - šestasedmdesáti let. Mimochodem, ve vedlejší vesničce Arnsdorf si můžete prohlédnout školu, kde F. X. Gruber bydlel se svou rodinou 21 let. Z jeho původního bytu v prvním patře je dnes malé muzeum. Je to nejstarší škola v Rakousku, kde se dodnes učí. Za stolem, kde Gruber obvykle opravoval žákům písemky, začal poprvé v životě skládat melodii - za pomoci své staré kytary. V poutním kostele hned vedle se dochovaly varhany, na které Gruber kdysi hrával. Když dva neznámí muži, vesnický farář a vesnický učitel a varhaník, dali před téměř 200 lety světu nádhernou prostou zbožnou píseň, určitě netušili, že se Štědrý den již nikde a nikdy neobejde právě bez ní. Bez Tiché noci.
převzato ze stránek: slavinkan.blog.dada.net