Mikuláš
Mikuláš
oblíbený světec
(z knihy Rok se svatými)
Skutečná historie, legenda a tradice se spojují u Mikulášovy osoby v pestrý celkový obraz: Mikuláš, světec a přítel dětí, patron zajatců, ochránce dobré svatkby, biskup, mučedník, vyznavač a pomocník v nouzi. Co všechno bychom mohli vyjmenovat, co vyznačuje a charakterizuje tohoto oblíbeného světce!
Dvě města se dnes dělí o slávu Mikulášova kultu: Demre v Turecku, dřívější Myra, místo biskupova úmrtí, a Bari v Apulii, kde jsou uchovávány ostatky velmi uctívaného světce v neobyčejné bazilice sv. Mikuláše od r. 1087 a jsou cílem mnoha poutníků.
Obyvatelé Bari slaví "svého" Mikuláše každý rok 8. května, v den přenesení, ohromnou slavností. Slavnosti se odehrávají na moři, věřící přitom plují na člunech k Mikulášově soše. Už večer předtím prochází historický průvod hýřící barvami, na němž se účastní celé Bari, ulicemi města.
Večerní pochůzka sv. Mikuláše, čerta a anděla je u nás všeobecně známa. Laskavé slovo Mikuláše i hrozivý pohled čerta jistě patří dodnes k nejsilnějším dětským zážitkům.
Podle staré lidové víry sestupuje každý rok 5. prosince navečer z nebe na zem, obchází lidské příbytky a spolu s čertem a andělem rozděluje pamlsky a ovoce hodným dětem, stejně jako uhlí a brambory dětem zlobivým.
Návštěvy svatého Mikuláše byly krajově rozdílné. V chudších krajích dávali děti před spaním punčochu za okno či dveře a ráno pak nacházely odměnu za své celoroční chování. Oproti tomu v bohatších krajích navštěvoval sv. Mikuláš děti osobně. Světec vcházel do světnice, zpravidla doprovázen andělem a čertem. Zatímco svatý Mikuláš vzbuzoval v dětech posvátnou úctu a anděl klid a pohodu, čert měl na starosti nahnat uličníkům něco strachu.
Mikuláš se nejprve zeptal rodičů, jak bylo které dítko po celý rok hodné a jak se učilo. Poté zkoušel děti, zda se umějí modlit. Pokud byl spokojen, nadělil jablíčka, ořechy a cukroví, které nesl anděl na míse. S kým však spokojen nebyl, ten obdržel od čerta syrovou bramboru anebo několik kousků uhlí.
Nedočkavé děti se škádlívaly „šklibkami“. Vykládalo se jim, že svatý Mikuláš, vezoucí plný vůz darů, se tam a tam s vozem převrátil. Protože nemohl ve tmě vše posbírat, zůstalo tam prý mnoho všelijakých pamlsků (šklibků) ležet. Komu se jich zachce, musí pro ně bos. Leckterý nedočkavec, většinou ten, který si svým celoročním chováním nebyl příliš jistý a chtěl si takto zajistit nadílku dobrot, se vypravil do tmy a zimy, aby si bos také něco nasbíral. Vracel se samozřejmě záhy celý prochladlý a s prázdnou. Navíc si užil posměchu.
Historicky doloženými daty jsou: Mikuláš se stal kolem r. 300 jako mladý muž biskupem v Myře v tehdejší Lykii. Brzy potom zde začalo pronásledování křestanů za Galeria Valeria Maximina. I Mikuláš se dostal kolem r. 310 do zajetí a byl v žaláři těžce trýzněn. Ještě poznamenán utrpěným mučením vystoupil r. 325 na slavném koncilu Nicejském. Více se neví o Mikulášově životě a působení, je známo už jen přibližné datum biskupova úmrtí. Den smrti byl 6. prosinec, rok mezi 345 a 351.
Mikulášův kult se šířil asi po dvě staletí po smrti uctívaného, přesáhl na celou řeckou církev, později i na slovanské země. K největšímu Mikulášovu uctívání došlo od 8. století v Rusku, jehož je od té doby patronem. Váhavě se pak šířil Mikulášův kult také v Evropě, např. od 10. století v Německu, Francii a Anglii.
Italští námořníci nebo piráti uloupili v r. 1087 ostatky biskupa Mikuláše ze sarkofágu náhrobního kostela v Myře a přinesli je do Bari v Apulii, kde tehdy vládli Normáni. Prázdný Mikulášův kamenný sarkofág můžeme ještě dnes vidět v obnoveném dolním kostele Mikulášova chrámu v Demrel/Myře na jihozápadním pobřeží Turecka. Antická Myra je ovšem už jen městem zřícenin.
V Bari postavili k uchovávání drahocenných ostatků na troskách byzantského guvernérova paláce baziliku sv. Mikuláše. Papež Urban II. posvětil r. 1089 kryptu s Mikulášovou schránkou. Dodnes patří bazilika s kůry k nejvýznamnějším románským církevním stavbám v jižní Itálii. Jejími největšími drahocennostmi jsou vedle hrobu církevního patrona ciborium z 12. století, jediné úplně zachovalé z té doby v Apulii, jakož i slavný biskupský trůn Eliášův z bílého mramoru, který pochází z 11. století a patří k nejmimořádnějším uměleckým dílům Apulie.
Úcta a tradice: tradice kolem Mikulášovy osoby je velmi výrazná. V předvečer 6. prosince navštěvuje muž s bílým vousem - často v doprovodu čeledína Ruprechta děti a obdarovává je nebo je kárá pro jejich nezpůsoby. Holinky postavené přede dveřmi jsou ráno o sv. Mikuláši naplněny sladkostmi. V alpských zemích provozují zakuklené postavy v den sv. Mikuláše své neplechy. V jihoněmecké oblasti, hlavně v Bavorsku, nahrazuje Mikuláš od středověku často Erasma jako pomocníka v nouzi. Na východě je Mikuláš po P. Marii nejuctívanější světeckou postavou.
Mikulášovo uctívání se rozvinulo v Německu zprvu v 10. století v Porýní; bylo podporováno císařovnou Theofanou, řeckou manželkou císaře Oty II. Ve stejném 10. století vznikl v Německu obyčej, který zůstal zachován dodnes: zvyk, že Mikuláš navštěvuje děti a obdarovává je. To se vztahuje na tuto historii: v klášterních školách tehdy byla takzvaná "biskupská hra"; při ní jeden žák přebíral jednou v roce funkci opata nebo i biskupa a "vládl" nad klášterem a nad školou. Zprvu se tato hra konala 28. prosince, v den Neviňátek; asi od 13. století byla přeložena na den sv. Mikuláše.
Krajově i národnostně se liší jak oblečení tak i jméno Mikuláše. Postava, která dnes všeobecně vystupuje jako Mikuláš, byla ovšem vytvořena teprve před 100 lety malířem Moritzem von Schwind: Mikuláš s dlouhým vousem v plášti s kapucí, lemovaném kožešinou.
Znázorňování (a legendy): Míkuláš je znázorňován téměř vždy jako starší biskup s krátkým až dlouhým vousem. Velmi mnohá vyobrazení jsou dodnes na Východě, na nich je Mikuláš často holohlavý. Také znázornění na Západě se opírají v četných případech o východní umění. Mikuláš mívá u sebe nejčastěji tři zlaté koule na knize.
Toto znázornění se vztahuje na legendu: jeden šlechtic poslal své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke svatbě. Mikuláš však hodil oknem v noci třem mladým ženám po jednom sáčku se zlaťáky, takže mohly ukončit svou činnost a vdát se. Místo tří koulí mívá Mikuláš také tři váčky na peníze, tři zlaté pruty, tři pytlíky, tři chleby, tři kameny nebo tři zlatá jablka. Se třemi chleby na knize je Mikuláše vidět mezi jiným na soše ve štrasburském chrámě.
Také slavná žákovská legenda nachází často svůj výraz ve výtvarném umění. Podle této historky prý Mikuláš jednou ochránil tři žáky před tím, aby je zlý hostinský, k němuž zašli, nezabil a nenaložil do soli. Proto je Mikuláš často znázorňován s nakládacím sudem, v němž sedí tři mládenci.
A ještě jedna legenda byla často znázorňována: Mikuláš pomáhá lodi, která se dostala do tísně na moři a jejíž námořníci ho vzývali. S kotvou proto ukazuje Mikuláše malba na oltářním nástavci v lübeckém kostele P. Marie (15. století).
Také četné cykly se scénami z biskupova života jsou v celé Evropě. Příkladem je dóm v Kostnici (15. století), kostel P. Marie v Gdaňsku (gotika), kostel sv. Mikuláše v Grimmě (od Lucase Cranacha).
Narozen: kolem r. 280/286 v Patrasu, Řecko, zemřel: 6. prosince kolem r. 345/351 v Myře, dnes Demre, Turecko. Svátek se slaví 6. prosince
Patron:
Ruska; Lotrinska; ministrantů; dětí; panen; poutníků a cestujících; advokátů, soudců, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem, výrobců a obchodníků s parfémy, lodníků, rybářů, námořníků, vorařů, mlynářů, pekařů, obchodníků se zrním a semeny, řezníků, sládků, lihovarníků, sedláků, tkalců, obchodníků s krajkami a suknem, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů; hasičů; zajatců; za šťastnou svatbu; proti nebezpečí vody a na moři; ke znovuzískání ukradených předmětů; proti zlodějům.
Mikulášská
Venku se zas čerti žení,
Mikuláš už jabka shání,
anděl pěje koledy.
5. prosinec se blíží,
děti mají strach,
čert si na ně metlu shání,
bude lítat prach!!!
Mikuláš ztratil plášť
Mikuláš ztratil plášť, Mikuláška sukni,
hledali, nenašli, byli oba smutní.
Mik, mik, Mikuláš
Mik, mik, Mikuláš,přišel s čertem na koláč.
Čerte, čerte chlupatý,nechej pytel za vraty.
Slibuju ti, slibuju,
že už zlobit nebudu.
Mikuláš
Kde se vzal, tu se vzal,
Mikuláš pod okny stál.
V ruce velkou berličku,
na hlavě měl čepičku.
Z bílých vousů teplý šál,
takhle, děti, vypadal!
Mikuláš
Až přijde Mikuláš,
řeknu mu Otčenáš,
nastavím košíček,
on mi dá jablíček
a já mu zazpívám
jak v háji slavíček.
Přijde-li rohatý
s metličkou do chaty,
schovám si hlavičku
v proutěném košíčku,
nedám mu jablíčko
ani svou dušičku.
Náš, náš Mikuláš
Náš, náš Mikuláš
nese dárky hodným dětem,
náš, náš Mikuláš
nese dárky nám.
Když Mikuláš naděluje
čertík za ním poskakuje.
Náš, náš Mikuláš
nese dárky nám.
Mikuláši
Mikuláši, už se práší
na ulici bílý sníh,
neseš-li nám svoje dárky,
přivez nám je na saních!
Až Tvůj zvonek zahlaholí,
bude u nás radost, smích,
bude u nás jako v ráji,
třeba venku padá sníh.
Mikuláši, ať se práší
snížek v celé krajině,
s Tebou přijde radost dětem
v každé české dědině.
Mikuláš
Strejček náš Mikuláš
plný pytel nese,
celý je ohnutý,
hlava se mu třese.
Oříšky, jablíčka,
taky kousek uhlí,
nežli to roznese,
bude celý ztuhlý.